Odpoledne jsme vyrazili do jednoho z nejmohutnějších kaňonů Cheile Turzi v Rumunsku. Nenápadný až by se dalo říci malinkatý potok zde vytvořil útesy nad svými peřejemi s 200-300m skalním bloky. Tomu se říká nenápadná voda břehy a skály mele.
Zaujal nás již předchozí večer, kdy jsme cestou do Turdy viděli rozervaný skalní hřeben hlubokým kaňonem. A tak se jedeme na něj podívat zblízka.
Čím blíž jsme tím je větší. A když parkujeme pod kaňonem, tak si říkáme, že jsme nikdy nic takového zatím neviděli. Na parkovišti opět nechybí stánky se suvenýry. Klobouky, hračky, kotlíky a trojnožky nad oheň, keramika a samozřejmě plno stánku s občerstvením. Pro odvážné zde mají i adrenalinovou atrakci. Z horního parkoviště se dalo na laně svézt na dolní parkoviště..
Vyrážíme směrem do kaňonu, jde s námi plno turistů a tak jdeme po úzké pěšině pěkně za sebou. Přejdeme lávku a zde stojí hlídač a automat na lístky. Kupujeme si vstupenky a pokračujeme dál. Obdivujeme skály a stromy rostoucí na nich. Pod námy zurčí potok.
Pěšina místy vede po skále a my se přidržujeme připevněného lana. Nad námi se tyčí vysoká skaliska. Turisté chodí obousměrně, jak s námi, tak i proti nám. Čím dál ale jsme od parkoviště, turistů jdoucích s námi ubývá. Na konec kaňonu dochází jen pár nejzdatnějších.
Mimino se nakonec probouzí. Chvíli si loví kamínky a písek v potoce, zbaští banán a můžeme pokračovat dál. Rozhlíží se a kouká, kde je co nového, neznámého a pěkně v klidu se nese dál.
Na konci kaňonu bilancujeme, máme ještě dost času a tak jsme se rozhodli že kaňon obejdeme z vrchu. Sem s námi nepokračuje nikdo. Proti nám se vrací dva turisté, jinak jsme zde na hřebeni sami. Pod námi je kaňon jako na dlani. Dokonce je zde krásný výhled do okolí. Jsou vidět v dáli kopce, lesy a vesnice.
I zde spásají trávu ovečky. Byly slyšet zvonce a pak si nás přišel zkontrolovat jeden černý velký pes. Chvilku nás pozoroval asi na 50m a pak se vrátil ke stádu.
My se vydáváme po štěrkové cestě zpět na parkoviště, které se zatím pěkně vylidnilo.