Chat

Ta značka opravdu vede do jeskyně, aneb (ne)překvapivé Rumunsko.

 Autor: IJ Kish
 Zobrazeno: 218 x
 Přidáno: 13.08.2019
 0 komentářů
Padis-Cetatea Rădesei Cave. Prý tu vede cesta skrz jeskyni, tak se jdeme přesvědčit. Mimino na záda a vyrážíme!

V noci jsme si již zvykli že kolem hotelu jezdí koňské povozy se senem i na mikro koupelnu akorát tak na mimino jsme si zvykli a tak se zde celkem s těžkým srdcem loučíme a brzy ráno se vydáváme pryč. Cílem je opět Padis. 

Jelikož zde jezdí autem snad úplně všude, tak se vydáváme autem relativně daleko od silnice. Potkáváme českou výpravu která zrovna boří stan v těsné blízkosti cesty a pokračujeme ještě kousek dál. Míjíme i karavan s německou poznávací značkou a parkujeme kousek za místní salaší. Ještě ani nejsme sbalení na cestu, když dojíždí karavan, ten který stál za zatáčkou. Posádka vystupuje. Jedná se o kamarády, jeden je z Německa a druhý z Rumunska. Ihned nás informují o tom kam jdou, kde byli včera a kam se určitě máme jít podívat. Mluví i o našem cíli cesty- Circuitul Cheilor Somesului Cald. Jsou z toho naprosto nadšení, a tak i my se těšíme víc a víc. Jediné co nám může ještě zkazit plány je předpovídaný déšť. Dnes máme plno věcí jen kvuli miminovi. Náhradní oblečení, pláštěnky, teplé oblečení, nic nesmíme ponechat náhodě.

Vycházíme směrem k jeskyni Cetatea Radesei Cave. Přecházíme přes pastviny, kde se pasou krávy, koně i ovce a docházíme k lesu. Zde nás před vstupem varují velké cedule psané trojjazyčně, že je zde nebezpečí pádu stromů. Uvažujeme jak dlouho zde ty zrezlé cedule asi visí a nakonec pokračujeme dál. 

Zde vidíme, jak asi vypadá prales. Jestli si myslíte, že prales na Boubínu je pralesem, tak navštivte toto místo. V cestě nám leží možná i několik set let staré smrky. Některé zde leží již velmi dlouho. Lesem nás vede pěšina příkře do údolí. Přeskakujem několik potoků, obcházíme močál a ze zarostlé prolákliny slyšíme potok. Značka velmi nevěrohodně ukazuje cestu dále po příkrém sesuvu kamení prorostlém kořeny stromů. Značky malované na stromech jsou, ale v Čechách by taková cesta jistě byla zakázaná a zavřená. K našemu překvapení jsou zde řetězy, které nás po hladké skále vedou až k potoku a ke vstupu do jeskyně. Značka nás vede až do tmy jeskyně a tak vytahujeme čelovky. Jdeme pár desítek metrů po suché skalní široké římse. Už si říkáme, že jestli to povede i takto dál tak to bude docela nuda. Asi 50 m od vstupu do jeskyně je najednou ocelové lano a končí v korytě potoka. Dobrodružství pokračuje.   

Další úsek byl vodou, které bylo naštěstí málo a tak se dostáváme ke skalnímu bloku na který máme vylézt suchou nohou. Ještě několikrát je to po laně nahoru a dolů. Potom úzkou průrvou ve skále a za zatáčkou je již vidět světlo. Venku začíná pršet. Voda stéká po skále v malých čurcích. A tak si pro jistotu vytahujeme pláštěnky. Mimino celou cestu jeskyní prospalo. 

Venku za jeskyní bylancujeme, zda půjdeme dál, nebo zpět. Déšť přidává na intenzitě a i když cesta dál by byla určitě také krásná, volíme cestu zpět. Čeká nás pak ještě dlouhý přejezd do Turdy.

Šplháme zas už po skále s lanem navrch. Cesta vede skrz polom velmi starých smrků a jak pěšinky obcházejí padlé stromy, najednou jsme ztratili i značku. Zkoušíme to vzít přímo k ceste podle mapy, ale raději se vracíme. Je tam sráz. Po několika minutách opět docházíme na značku, která nás vede také skrz sráz se spadlými stromy. 

Po chvilce docházíme ke vstupu do jeskyně a pak už míříme po stejné cestě k autu. Za celou cestu jsme potkali asi 5 turistů. Není to asi příliš navštěvované místo, ale má své kouzlo i tajemství. Příště se musíme podívat ještě kousek dál. Měla to být okružní cesta kaňonem.

Cestou potkáváme obrovská stáda ovcí s pastevci a hlídacími psy.

Po malém občerstvení vyrážíme směrem na Padis a těšíme se, že brzy budeme v Turdě. Projíždíme osadou, míjíme posledni hotel a míříme do kopce. Zde stoji celkem dost aut a lidé chodí po loukách kolem. 

Najednou auto práskne a nadskočí. Řidič brzdí a zastavuje. Koukáme na silnici naprosto nevěřícně. Tam, kde ještě před metrem byl úplně nový asfalt, tam je teď kamenitá cesta. Radíme se, co dál. Podle map to vypadá na 18 km cesty. Risknout a nebo objet? Objížďka je dle navigace na 4 hodiny. Tady touto cestou bychom tam měli za dvě hodiny být. Proti nám vyjizdi terénní auta a několik Dusteru. Máme pocit, že na nás řidiči koukají jako na exoty. 

My se rozhodli jet. Doufáme, že Berlingo nebude mít problém. První zatáčka dobrý, druhá také, za treti jsou větší kameny. Cesta pomalu ubíhá. Auto sebou hází. Místy je cesta jen udusaná hlína. V protisměru míjíme jednoho Dustera. Šofér valí oči. Projíždíme kaluže a najednou přes cestu leží klády. Dojeli jsme k brodu. Mimino se vzadu směje. My se smějeme také a porovnáváme s ČR. Nebyl by tady náhodou zákaz i se závorou? Berlingo projelo a jedem dál. Teď už se brodu smějeme. Na cestě se objevují zas větší kameny. Najednou se ozve rána. Vsichni vystupujeme. Auto sedi na kameni. Jak jsme vystoupili, tak se odlehčilo a může jet dál.

V autě se už zase řežeme smíchy, co nás ještě čeká? Potkáváme čím dál víc obyčejných nízkých aut, tak předpokládáme, že nejhorší je za námi. 

Ještě si před vsí projedeme kaluž, která připomíná menší jezero a už doufáme, že rovný asfalt bude co nevidět.

Dojeli jsme do vsi. Cedule tu byla, zde ale stojí jen asi tři rozbité domy. Všude kolem ale stoji plno jiných domečků. V několika nekonečných řadách zde stoji několik desítek, možná stovek úlů. Ve svitu slunka jsou vidět včelí tělíčka jak míří k nebi. Jedeme dál. Podél silnice stojí zrezlé dopravní značky. A jestli se nepletem, tak i asfalt! Třeba až tudy pojedeme příště, tak bude asfalt až do Padisu.

Uspořili jsme hodinu času. Sjeli takový offroad s nevhodným autem a máme neuvěřitelný zážitek. Škoda, že Víteček v půli cesty usnul. Toto by si pamatoval třebas ještě hodně dlouho.

Večer jsme dojeli do Turdy. Paní nás již vyhlížela. Bohužel s námi chtěla mluvit jen rumunsky a to jsme neuměli ani jeden z nás. Nakonec jsme se domluvili, paní nám nakonec částku za ubytování napsala na papír. 

Toto ubytování se od prvního dost lišilo. Byl to úplně nový dům s novým krásným vybavením. Až na druhý pohled, kdy jsme si chtěli třebas sednout na poste jsme zjistili, že nedrží pohromadě.Propadl rošt. Nebo třeba na záchodě protéká voda, že kolem vany chybí silikon a sprchový kout je jen obkachličkovaný kanálek s 5cm rantlem. A nejzajmavější bylo asi schodiště, kde byl poslední schod asi o 5 cm vyšší a pokaždé jsme zakopli.

 

Co by Vás mohlo zajímat?

  25.04.2018
Příbram